Z Tibet Dog Europe jsme se přesunuli do další části Mariboru - Pohorje, kde jsme se rozhodli přenocovat v kempu. Kemp byl velmi malý, nezaplněný a příjemně vybavený. Postavili jsme stany, dali si kávu, něco smlsli a odpadli. Po noční cestě zakončené jen asi hoďkou spánku v autě a celodenní výstavě jsem už mlela z posledního (a nejen já). Jakmile jsme zalezly s holkama do stanu, musela jsem nejdříve Utce vysvětlit, že spacák je můj a Anynce, že i deka je moje :o))) Jakmile jsem se zakrtkovala, zakrtkovaly se obě dvě ke mně a do rána mě pěkně hřály. Popravdě už bylo v tuto dobu v noci docela zima.  

Ráno nás přivítalo sluníčko. Dopřáli jsme si snídani, ranní sprchu a bylo na čase začít balit. I když jsme se snažili nevést sebou moc krámů, auto jsme jako vždy zaplnili. A takové vtípky, jako že klíče od auta jsou v mikině mezi dvěma klecemi na kterých je asi 5 tašek …. no, i to se občas stane :o))  

Při plánování cesty na TDE se nám zdálo škoda dojet s vyplazeným jazykem na výstavu a hned po ní se zase harcovat zpátky. Když jsme vážili, jestli jet na pár dní k moři nebo do hor, shodli jsme se s Jarkou, že nás moře moc nebaví. Proto volba padla na hory. A když už jsme naplánovali tak atraktivní program, přidala se k nám i Jarčina dcera Markéta s její čubinou Wendy.

Vydali jsme se do oblasti, která se nachází v Triglavském národním parku, jediném národním parku Slovinska. Svou rozlohou téměř 84 000 ha je jedním  z největších národních parků v Alpách  a zahrnuje téměř celé Julské Alpy s nejvyšší horou Triglav ( 2864 m ), ledovcová jezera – Bledské, Bohinjské a Triglavská jezera, překrásnou řeku Soču, četné vodopády a jeskyně. Tato oblast nabízí mnoho možností nejen pro turisty, ale i další sportovní vyžití: vodní sporty a koupání na největším slovinském jezeře, vodní park v Bohinjské Bistrici, rafting na řece Soče, rybolov, jízda na kanoi, paragliding, vysokohorská turistika, ať už individuální nebo s horským vůdcem, horolezectví, cyklistika s různými stupni obtížnosti – od oddechové k nedalekému jezeru Bled až po náročnou vysokohorskou. U Bledu se nachází také nejstarší a jedno z nejkrásnějších golfových hřišť ( 18 a 9 jamek) zasazené v nádherné horské scenérii. Uznejte, že nenavštívit takovou oblast by byl hřích.

Z Mariboru jsme vyrazili cca okolo desáté směr Ljubljana a pak Krajn a Bled.  Slovinsko je země opravdu krásná, což jsme zaznamenali již po cestě do Ljubljany. Všude okolo silnic se tyčili úžasné vrcholky hor. Bylo na co se dívat. Placení mítného proběhlo taky vždy bez front. Postupně jsme udali všechny zásoby drobných, co jsme měli. Příjemné na Slovinsku je, že můžete všude platit v Eurech a ty vám i vrací. Takže žádné přepočítávání.  

A protože místo výstavy i kemp v Mariboru jsme našli v pohodě, bylo třeba alespoň jednou zabloudit. To se nám zadařilo v Ljubljani. Ani jsme se nenadáli a mířili jsme místo do hor k moři. Naštěstí jsme se včas našli a hned u nejbližší pumpy jsme napojili nejen vůz, ale i psíky a sebe. A taky byl už nejvyšší čas na vyvenčení nás všech :o)  

Spokojení, že už jsme na té správně dálnici jsme si to mastili na sever směr Julské Alpy. Ovšem v jednom úseku rychlostí přískokem vpřed díky práci na silnici. Myslela jsem, že se vzteknu. Narušilo mi to můj časový harmonogram :o))) Nakonec jsme doskákali na odbočku k městečku Bled. A tady následovala první zastávka našeho pobytu ve slovinských horách.  

Bled je turistické a lázeňské městečko u stejnojmenného jezera ležící na východním okraji Julských Alp. Už na začátku 20. století se tu setkávala smetánka tehdejšího Rakouska-Uherska. Městečko je zajímavé pro cestovatele, které sem táhne úchvatná příroda a atmosféra v ulicích. Bled je zajímavý  především kvůli svému věčně modrému jezeru s ostrovem, na němž stojí barokní kostel Panny Marie. Voda v jezeře dosahuje teplot 24⁰ C a láká tak ke koupání nejen turisty, ale i místní obyvatele. Jezero leží v nadmořské výšce 501 m a je je dlouhé 2 km a široké 1380 metrů .

Neméně zajímavá je i dominanta jezera – Bledský hrad postavený na skále. Je z něj úžasný pohled nejen na jezero, ale i na městečko a okolní hory. Vše o Bledu a jeho okolí najdete na adrese www.bled.si.

My jsme do Bledu dorazili okolo druhé hodiny odpolední. Navigace nás vedla k hradu, a tak jsme neodolali a vyrazili k němu. Auto jsme nechali pod kopcem a vyrazili jsme pěšky nahoru …. ano, i zde hrady postavili mě naschvál na kopci :o))))

Hrad se nachází  na strmém srázu, vyšším než 100 m nad jezerem. Hrad byl postaven v 11. století, ale většina z toho, co je dnes k vidění je až ze 16. století. Po 800 let byl obýván biskupy z Brixenu. V barokním jižním křídle budovy se nachází muzeum se sbírkou, která přibližuje historii jezera Bled a jeho okolí od Doby bronzové až do poloviny 19. století. Je zde velká sbírka zbraní - mečů, halaparten a střelných zbraní z 16. – 18. stol.

U pokladny nám velmi ochotný hoch sdělil, že psíci na hrad můžou, ale ne do muzea. To jsme v klidu slíbili, protože jsme se ani nedomnívali, že by je expozice vykopávek či brnění příliš zajímala. Prošli jsme si tedy hrad a kochali se nádherným rozhledem. Pak jsme se s Markétou mrkly do muzea. A jací bychom byli výletníci, kdybychom nedostali chuť si výlet zpříjemnit. Napadlo mě, jakou že mají zmrzlinu ve Slovinsku, když v Chorvatsku mají výbornou. I ve Slovinsku mají výbornou a dávají pěkné kopce :o))))  

Z hradu jsme se přesunuli do podhradí a odtud k jezeru. Protože byla neděle a krásné počasí, bylo všude spousta lidí. Thamínka jsme nechali vykoupat s Wendy v jezeře a prošli se kousek kolem jezera. Pak už nás ty davy přestali bavit a tak jsme se opět nalodili a vyrazili směr Bohijnska Bystrica.

Bohinjska Bistrica je největší město této oblasti s 3080 obyvateli. Leží 6 km východně od jezera Bohinj. Dále jsou kolem jezera četné malé vesničky a osady. Na severní straně žádnou vesnici ale nenajdete. Zde jsme měli vyhlídnutý kemp na okraji Bohijnské Bystrice. Kemp jsme objeli asi dvakrát, než jsme si našli to správné místo. Postavili jsme stany, ohřáli jídlo a při kávičce jsme relaxovali. Našli jsme výhodné místo i pro venčení našich chlupáčů mimo prostor kempu. Kemp Danica se nachází u řeky Sava Bohijnka a je to opravdu krásné místo. Všude, kam se člověk podívá jsou hory. Jak se začalo stmívat, přepadla nás zima a tak jsem já noční můra zalezla do stanu už v devět hodin, což mělo samozřejmě za následek, že jsme strašila ve čtyři ráno :o)))

 V pondělí jsme si dali ke snídani čerstvé pečivo, sbalili sváču, foťáky a psíky a vyrazili směr Bohinjské jezero.

Největším jezerem Triglavského národního parkuje Bohinjské jezero dlouhé 4,5 kilometrů a jeho hladina se nachází v nadmořské výšce 523 metrů . Hluboké je cca 45 m . V létě dosahuje teplota vody v jezeru až 23° Celsia, je zde tedy možnost koupání.  

My jsme nechali auto již u jezera a příjemnou 3 km dlouhou procházkou jsme došli pod vodopád Savice. Všichni kromě mě a Utky se šli podívat na vodopád. Utka se celou cestu tvářila, že nemůže jít a já se začala bát, jestli jí náhodou něco není, a tak jsem nechtěla riskovat zhoršení jejího zdravotního stavu.

Jezero jsme našly, stejně jako krásné místo na slunění. Na břehu bylo cca 3 cm vody a tak jsem si říkala, že v tak krásném slunečném dni bude radost probrouzdat si trochu jezero. Houby!!!! Kameny byly nepříjemné a jak jsem rychle do vody vlezla, tak dvojnásob rychle jsem byla venku. Já to říkám pořád, že pro mě je vhodná teplota vody ve vaně a tahle do toho měla hooodně daleko :o)))

Tak jsme se aspoň povalovaly na sluníčko, holky mě vzorně hlídaly a po Utčině chorobě nebylo ani vidu ani slechu ....

Po dvou a půl hodinách mi došla zpráva že druhá část výpravy teprve dorazila k Črnému jezeru a že stejně dlouho půjdou zpět. Došla jsem tedy pro auto a dojela na parkoviště pod vodopády Savica, kam to měli podstatně blíž než k jezeru. Udolaní, ale nadšení nádherným místem kolem šesté naši turisti – alpinisti dorazili. Opravdu to nebyla trasa nenáročná a pro turisty – začátečníky. Ale všichni ji zvládli dobře, Thamík je projevil jako opravdový horal, který má skály v krvi a pohyb po nich mu nečiní žádné potíže. Wendy se svými krátkými nožkami sice statečně hopsala, ale místy jí musela panička Markéta trochu pomoci.

V úterý ráno jsme spakovali věci, našlapali do auta. Ve městečku jsme ještě nakoupili víno a nějaké mlsky rodinkám a vyrazili jsme domů směr Loiblpass. Cesta nahoru šla, průjezd přes hranice odmávnutím, ale pak .... Cesta dolů v Rakousku je nádherná, ale pro mě chvílemi hrozná. Ještě, že nad propastmi mají svodidla :o))) Pod kopcem jsem na chvíli zastavila, rozdýchala to a pak jsme pokračovali směr Klagenfurt. Pečlivě připravený itinerář se zdál k ničemu, ale nakonec při opravách silnic posloužil a my se dostali na správnou cestu z města. Dálnice na Linz vede snad tisíci tunely, které se mi zpočátku zdály půvabné, ale pak už mě nebavily :o))) A před Linzem oprava dálnice a opět jsme skákali po metru. Zastávky jsme absolvovali jen ty nejnutnější, abychom dorazili co nejdříve do Nepomuku. Markéta pokračovala do Prahy autobusem a my zůstaly s holkama u Bucků na noc.

Vrátili jsme se domů ve středu. Vyčerpané, ale plné dojmů a zážitků. Až se budete nudit a nebudete vědět, kam vyrazit za aktivní dovolenou, vřele vám Julské Alpy doporučuji. Je to krásné místo plné monumentálních vrcholů, prostě kus nádherné přírody.

Jarce s Thamíkem a Markétě s Wendy děkujeme za společnost a pohodu po celou dobu naší výpravy!