Víkend na Slovensku (4.-5.11.2006)

Letos již poněkolikáté jsme se vydali na Slovensko. To už znáte, to není nic nového!!! Ale tentokrát jsme změnili spolucestující. Přesvědčila jsem Jitku s Byemkou, že určitě nenajdou na začátek listopadu lepší program, než s námi vyrazit na výstavu. Jitka kupodivu nápad přijala s nadšením s tím, že se pojedou poprvé mezinárodně výstavně znemožnit na Slovensko, a já mohla zajišťovat ubytování. Tentokrát jsem si říkala, že se blýsknu pěkným místem a sehnala jsem ubytování v Senci u Slunečných jezer, protože je to tam moc pěkné. Jak se blížila sobota, Jitule mě zahrnovala organizačně-provozními dotazy .... prostě měla cestovní horečku :o))) Já jí ostatně taky vždycky mám, a protože balím na poslední chvíli, vždycky něco zapomenu .... akorát psy ještě ne, ty se nacpou do auta sami!
	A nebyla bych to já, kdybych ještě nenaplánovala něco bonusového. Tentokrát to byla návštěva u našeho štěňátka Chariho „Šerinka“ v Bystřici nad Perštejnem. V sobotu ráno jsem vstala brzy, abych pak vyrazila skoro o půl hoďky později, než jsem plánovala. Ale pak už šlo vše podle itineráře. Počasí na cestování bylo dost ohavné, ale na dálnici naštěstí nesněžilo. Do Bystřice nám plánovač našel optimální trasu na Havlíčkův Brod a pak po okresce, která na mapě vypadala dobře. Ve skutečnosti taky vypadala dobře, kdyby na ní nebyl sníh. V Bystřici bylo bílo a chumelilo jako o vánocích. Sherinek nám přišel naproti k autu a během chvilinky už byl se všemi našimi holkami kámoš. Utka jako správná matka ho hned zpucovala, když jí hodlal obtěžovat, takže pak střídal Byemku s Andou. Jitka měla nařízeno, že po hodině musíme vyrazit dál, tak že mě nesmí nechat a musí nás odvelet do auta. Takže po hodině si začala poklepávat na ruku, že je čas odjezdu.


Velmi neradi jsme se rozloučili s našim malým tibetským klukem a jeho moc milými páníky. Plni dojmů, že pejsek pěkně roste, je milý a má skvělý domov jsme vyrazili na další cestu .... po zasněžené silnici. Naštěstí jak jsme se blížili do Brna cesta už byla jen mokrá a pak i dál. V Bratislavě lilo jako z konve. Do Sence jsme dojeli v osm večer a tam už tolik nepršelo. Z krásného pobytu u krásného jezera jsme viděli jen tmu a ráno kousek vody, když jsme odjížděli. Ubytování bylo příjemné. Holkám se líbilo, že můžou skákat z postele na postel a nakonec na dvoulůžko. Utka dostala hravou a hopsala po Jitce, hubičkovala jí a nakonec jí začala tahat za svetr .... lumpice naše. Byemka s Any se v noci doplňovaly a na střídačku hlídaly .....


Ráno jsme se zacyklili v Senci ... nechápu to, když za tmy jsme se zorientovali dobře a za světla jsme bloudili. Pomalu jsem propadala panice a vzhledem k tomu, že lilo jako z konve jsem začala být i naštvaná, že jsem někam jela ... jako vždy :o))) Nakonec jsme dojeli včas, než se vytvořila šílená kolona a náladu mi i zlepšil „regulovčík“ na parkovišti, který když jsem na něj dělala psí oči, že jsme dvě samotné slabé ženy a máme toho hodně nás nechal zaparkovat co nejblíže u vchodu do našeho pavilonu. Vypakovali jsme, došli pro papíry a pomalu byl čas začít s posuzováním. Klubová výstava teriérů, kde jsou do konce letošního roku slovenští přátelé organizováni, nezačala, protože značná část vystavovatelů čekala v řadě před výstavištěm. Na posuzování jsme si počkali do 9,45 hodin. Utku jsem uhrábla hned ráno, takže si spokojeně chrupala v kleci a nic jí nemohlo vyrušit. Až když jsem jí těsně před nástupem do kruhu „vyvlíkla“ z klece. A přestože na mě koukala divně, že jí budím, předvedla se slušně a získala letos poslední potřebný CAC a pochvalu (hlavě za skvěle nasazené ucho a typický výraz) od pani rozhodčí MVDr. Moniky Brezové. Po skončení klubovky jsme se spakovali a přesunuli do druhé haly, kde pomalu končilo posuzování čínského chocholatéto psíka. Mezinárodní výstavu posuzovala česká rozhodčí paní Libuše Ubrová. Byla velmi milá a posuzovala svižně. Byemka se s paničkou Jitkou do předvádění vrhly po hlavě a na poprvé jim to vyšlo super. Po několika kruzích Byemka usoudila, že vodítko je na hraní a na žvýkání. Jitce se ale podařilo jí přesvědčit o pravém opaku a šlo se dál. Výsledek VN2 a pěkný posudek si myslím holky zasloužily a mezinárodní ostudu si neudělaly :o)))) Ostatně porazila jí její kámoška Bhoomi, tak si holky nic nevyčítaly :o) Utka měla svůj den, předvedla se pěkně i podruhé a CAC a res. CACIB nás potěšil. Gratulujeme kámošce Ashar a paničce Evě k získání posledního CACe na Slovenského šampiona!

A pak už nás čekala dlouhá cesta domů ve velmi špatném počasí, v dešti a poměrně silném větru. Když jsme se zastavili v Hodoníně u čerpačky, naše krasavice vyhrábly z přepravky sváču .... Jitka měla strach, že čtyři chleby jsou pro mě jako sváča moc a těšila se na nějaký přebytek. Včas jsme jí zachránili aspoň jeden. Za to, že jsem lehkomyslně nechala výborné chlebíky z autě chlupatým děvenkám napospas, dovolila Jitka Utce rozbalit a ohlodat můj řízek!!!! Domů jsme dorazili kolem desáté utahané, ale spokojené nejen z výstavního výsledku, ale také že jsme se potkali s Vodičkovými a Šerinkem a užili jsme si prima víkend s přáteli. A všem samozřejmě gratulujeme k jejich úspěchům. Jitce se výlet líbil, Byemka nic neříkala, tak snad s námi zase někdy někam vyrazí!!!
		Foto: Radana Sojková a Jitka Kržová