Něco o nás
Jsme členy Tibetan Terrier Clubu ČR, z.s. jediného klubu sdružující chovatele tibetských teriérů v Čechách.
Jsou to zkrátka a dobře tibetští teriéři se všemi jejich dobrými vlastnostmi.
S tibeťáky žijeme od roku 1996, kdy se k nám nastěhoval náš první tibeťák Dany. V roce 2001 rozšířila smečku Utka, která přiletěla jako výstavní a chovatelská posila z USA. Od roku 2003 se věnujeme aktivně chovu. Aktivně proto, že mě vše okolo chovu opravdu zajímá, sleduju chov tibetských teriérů v celém světě a snažím se od zkušených chovatelů získávat co nejvíce znalostí. Co se týče vlastních odchovů, máme štěňata jednou za čas. A protože to bereme jako radost a koníčka, snažíme se o naše štěňata starat vzorně nejen po stránce zdraví a dobré výživy, ale zejména socializace. Baví mě sledovat, jak se každé štěňátko vyvíjí, jak se formuje jeho povaha. Snažím se využít zkušeností, které jsem v průběhu let načerpala. Mám radost, pokud naše rodokmeny najsou uplatnění v dalším chovu, ale hlavní pro nás je, aby naše štěňata našla opravdu dobré domovy plné lásky a pochopení. S většinou majitelů našich odchovů jsem v kontaktu (z některých se stali naši rodinní přátelé). Vždy, když je třeba, jsem ochotna přispět radou či pomocí.
Tolik o mě a teď krátce o tom, jak se postupně náš život plnil radostí s jednotlivými chlupáči:
Jeho rodiče i prarodiče byly výstavně úspěšní, kvalitní psi. Dany byl také úspěšný na výstavách, získal mnoho titulů, ale především to byl prima kamarád a můj neohrožený bodyguard. Stal se také taťkou dvou vrhů tibeťáků. Na jaře roku 2012 v jeho 16,5 letech jsme se s ním museli rozloučit. Po několika mozkových příhodách a problémech se srdíčkem ho jeho organismus začal zrazovat, a tak byl čas mému neohroženému kamarádovi říct sbohem.
Bylo to velmi těžké, ale věřím, že se mu s námi líbilo a že se nám někdy vrátí.
Její otec Am. Ch. Ka Ta Ya's Nekorra of Copenhagen pocházel z Dánska a její matka Dscho Utra Rag Gi Thugs Kar z chovu Anette.
U-ti byla také úspěšná na výstavách, ale hlavně byla naše velké sluníčko. Byla opravdu výjimečný pes, měla úžasnou asertivní povahu a my jsme s ní užili spoustu zábavy. Občas se zapomněla někde v lese, občas trpěla hlouchotou, ale vždy byla připravená se přijít pomazlíkovat :o) Lepší základ chovu jsem si přát nemohla. I když Utka neměla početné vrhy, vždycky všechno zvládala levou zadní a byla skvělá máma.
Utinka už bohužel také není s námi, v lednu 2015 se rozhodla, že její cesta s námi je u konce. Zůstalo po ní prázdné místo, ale máme to štěstí, že nám zůstaly doma její úžasné pokračovatelky.
Utinka byla a navždy zůstane moje "pincezna" :o))
... a taky čekáme, až se nám vrátí ...
Any se dožila hodně vysokého věku a přestože už špatně viděla a slyšela, jakoukoli tašku, batoh či košík našla spolehlivě, aby mohla provést podrobnou inspekci, zda uvnitř není čistě náhodou něco poživatelného :o)
Anda byla obrovská bojovnice, ale přesto jsme se s ní museli rozloučit v téměř 18 letech.
Sice nám také moc chybí, ale těší nás, že po světě běhají její vnoučata, která doufejme budou dělat svým panečkům radost stejně dlouho jako nám Anynka.
Yusha byla velmi úspěšná na výstavách, i když výstavy nemilovala tolik jako Anynka a postupem času je začala bojkotovat :o) Yusha byla ode mě příšerně rozmazlená ... to uznávám :o) Ale i přesto byla úžasná a poslušná. Měla v sobě něco, co zaujalo a lidí co se s ní setkali si ji vězšinou hned zamilovali a pamatovali si jí.
Yusha byla vždy vzornou maminou, která se dokáže nejen o své děti postarat, ale hlavně je umí vychovat.
Odešla klidně doma mezi svými v 16 letech. Je mi po ní opravdu hodně smutno, každý den čekám, kdy se odněkud přižene a bude se hlasitě dožadovat něčeho na zub tak, jak to jen ona uměla.
Miluji všechny své psy, ale Yusha byla a zůstane mým osudovým psem, mojí milovanou beruškou.
Janča se tvářila jako trdlo, ale rozhodně nebyla hloupá. Sama sice nic nevymýšlela, jen se přidala k lumpárnám, které vymyslel někdo jiný. Ale někdy překvapila, jak měla pod čepicí :o) Byla vzornou pěčovatelkou Andě, venku jí hlídala, když Anda začala špatně vidět a slyšet. A protože ne vždy se všechno zadaří, jak si člověk představuje, Janča nebyla ani hvězdou výstavních kruhů, ani neměla štěňátka. Byla prostě úžasný rodinný pes a my jí tak milovali, protože byla opravdu krásná a milá a velký mazel. Přesto nám to nedalo a přes nechuť k výstavám v mladém věku jsme jí později do výstavních kruhů vytáhli. A Janča překvapila a velmi rychle se jí podařilo získat několik titulů ... a mě její občasné výstavní účasti motivovaly jí udržet v srsti a krásnou ;-) Opustila nás moc brzy, vzala nám jí zákeřná choroba (lymfom). Ale netrpěla dlouho, držela se statečně do posledního dne. Ačkoli jsem byla připravená jí nechat odejít, sama se nakonec rozhodla. Zůstane v našich srdcích jako krásná, milá, mazlivá a hodná tibeťanda, která milovala lidi a všechny návštěvy (zejména pánské) k nám chodili kvůli ní :-)
Kerry byla také velmi úspěšná na výstavách, velmi záhy dokončila šampionáty několika zemí a mezinárodního šampiona krásy a kráčela tak ve šlépějích své maminy Yushy. V roce 2016 a 2019 přivedla na svět vrhy osmi potomků, čímž nás pěkně zaměstnala :o) Pak už dostala rozum a v dalším vrhu v roce 2020 z inseminace mraženým spermatem se nám narodila "jen" tři štěňata, za což jsme neuvěřitelně vděční, protož jedno z nich (Otka) zůstala dělat radost doma. Její potomci jsou také velmi chytří, aktivní tibeťáci.
Kerry má úžasnou milou a nekonfliktní povahu, je to mazel ... prostě skvělý rodinný pes ... jen je občas trochu moc hlídací.
A jako správná veteránka si užívá zaslouženého odpočinku a rozmazlování ... prostě moje mamina skáče jak Kerry píská :-)
Otka měla výstavní rozjezd poznamenaný covidem a tak jakmile to šlo, hned jsme začali trénovat.
Podařilo se jí stejně jako jejím předchůdkyním již získat množství titulů.
Otka je moc hezká a velmi úspěšná .... a hlavně je to náš muchlovací a hubičkovací pes ... i když věkem se z ní stává rozumná dáma:-)
Výstavy zpočátku tvrdohlavě bojkotovala, ale nakonec se jednomu rozhodčímu podařilo jí přesvědčit, že výstavy jsou zábava, rozhodčí nejsou záškodníci a že když chtějí vidět zuby, tak proto, aby je zkontrolovali a ne jí je vytrhali :-) Od té doby je na výstavách super, kazím jí to já a bohužel je "mamiňák", tak jí nemůže vystavovat někdo jiný, který by jí to nekazil. Ale my to spolu nějak zvládneme :-))