Z Tibetu na hrad Pravda (12/08/2006)
Hrad Pravda stával na vápencovém ostrohu mezi obcemi Domoušicemi a Pnětlukami vysokém 491 m . Dnes jsou jeho zříceniny skryty v lese. Na východ od hradu stával poplužní dvůr a kolem něho byla pole. Několik set metrů východním směrem od hradu se dosud zachovaly podzemní chodby, které jsou místy propadlé. Nejstarší zpráva o hradu Pravdě je z r. 1380.
My jsme se vydali v sobotu 12.8.2006 v rozšířené smečce já s Utkou a Nany, Eva s Ashar a Ajlinkou, Jitka s Bennynkou a Byemkou a majitelé Byemčina bratra Baška Beata a Marek podívat, jestli ducha krásné Liběny uvidíme. Beata a marek s námi byli poprvé a tak netušili, co je čeká. Otočka na silničce byl v podstatě jen začátek, když jsme minuli náves obce Konětopy, odkud byl start a cíl naší cesty.
Jitka byla vybavená novou turistickou mapou, v batůžkách jsme měli sváču a vodu pro nás i psíky, takže nás nemohlo po cestě nic zaskočit. První nástraha …. krávy. Jitka jásala a vydala se fotit, my pochytali psy a drželi se stranou, aby to naši malí ovčáci nevzali jako výzvu nahánět krávy. Druhá nástraha …. traktor s postřikem chmelnice. Takže rychle pryč. Procházkovým tempem se zastávkami (pro skalní turisty vražedné tempo :o)) jsme dorazili téměř k hradu, kde chlupáči zastavili na cestě „ogary“. Rozumějte tlupu nějaké omladiny hrající hru. Byli oblečení v historických oblečkách a vyzbrojeni luky, noži a podobnými záležitostmi. Víc než naší psi se báli oni našich psů. Žádali nás, zda bychom nešli jinudy … evidentně nepochopili, že my jdeme s celou tou smečkou na hrad. To by tak klidně nepokračovali lesem dál a nenechali na trávě jídlo. Před hradem jsem věnovala pro tuto chvíli Jitce psy, protože do hradu byl vstup po dřevěném mostku …. pro mě děs, ale byla jsem na to dopředu připravená a zvládla jsem to :o))) Ve zřícenině kromě další bandy hrající tu divnou hru nebylo nic vidět. Ne stejného názoru však byli psi. Ti si zábavu našli … co kdyby se v těch stanech ukrývalo něco na zub :o) Samozřejmě následovalo povinné fotografování celé smečky. Oddychli jsme si, občerstvili a začali pomýlit na návrat. Po cestě dolů se štěňatům a Ajlince zachtělo chvíli relaxovat, takže následovala pauza. Došli jsme na rozcestí, a protože podle mapy jsme měli jít zpáteční cestou po modré, tak jsme se po ní vydali. Po cestě jsme narazili na Čertův kámen, kde se naše modelky opět nechaly vyfotit a pořídili jsme i fotku společnou … přesněji Beata, tak snad časem bude i tato.
A jak tak pokračujeme, najednou jsme narazili na rozcestník a zjistili jsme, že jdeme opačně, než máme. Uffff, to bylo překvapení. Jíťa vytáhla svou mapu, zorientovali jsme se, zjistili chybu a čelem vzad jsme se vydali zpět. Ještě rychlý telefonát Petrovi, který nám šel s Kimem naproti. Za chvíli nás měli :o)))

Došli jsme na to správné rozcestí a vydali se po modré, jak bylo v plánu. Kus cesty opravdu super, okolo chatek, lesem. Když už to vypadalo všechno zase jak má, další blázinec …. Přišla příhoda Byemky se sršněm. Naštěstí všechno dopadlo dobře, štěně bylo vyplašené, ale v pořádku a zbytek cesty absolvovalo v náručí paničky (k tomu by došlo asi stejně, protože to byl na štěňata opravdu dlouhý pochod). Z lesa jsme vyšli do pole plného bodláků. Nouzi měly naše holky úplně všude. Hrůza!!!!

Výlet jsme zakončili žlutou limčou v místní putice (přesněji v předzahrádce) a pak už hurá domů. Beatě a Markovi s Baškem děkujeme za statečnost, že výlet s námi přežili … my už jsme více méně na průšvihy zvyklé :o))) A když se nám dostalo ujištění, že příště pojedou rádi s námi, moc nás to potěšilo a moc se těšíme, až s námi zase někdy vyrazí!!! A nebyly bychom to my s Jitkou, kdybychom neplánovaly něco dalšího …. Už máme vytipovaná dvě místa, až se dohodneme které z nich a kdy dáme vědět :o))))
Za některé fotky děkuji Jitce