Makedonie (25-26/10/2008)
Letos se nám cestování na jih zalíbilo, že jsme si to měsíc po Černé Hoře s Yushou zopakovaly. Tentokrát jsme se vydali autobusovým zájezdem do Makedonie. Složení spolucestujících skoro stejné jako do Černé Hory. A absolvovali jsme i zde dvě výstavy ... obě mezinárodní. Yusha po oba dva dny získala CAC, CACIB a BOB. Dovezla si krásné poháry a certifikát o získání titulu Macedonian Champion. Tím se ve věku 18 měsíců stalo šampionkou dvou zemí a třemi CACIBy ze dvou zemí jsme úspěšně vyrazily za titulem ICh. Teď už máme dost času lenošit :o) 

V sobotu ráno jsme dorazili poměrně brzy nad ránem do Prilepu, kde se konala první výstava ve sportovním areálu. Oproti Černé Hoře zde nevládl chaos a zmatek. V poklidu jsme našli toalety (hurááá, celkem slušné, což je v těchto končinách první výhra :o))) Pak kruh. Výstava začala oproti plánu poněkud později, jak jinak, to je zde také běžné. Rozhodčímu šlo posuzování od ruky. Takže to vypadalo na úspěšné zvládnutí mých nervů poměrně brzy, protože tentokrát  jsme šli uprostřed.  Šok nám způsobil místní vystavovatel, jehož pes to nevydržel a udělal hromadu přímo v kruhu ... no stane se, ale mladý nadějný kynolog čapnul diplom, posudek a hajdy z kruhu a pryč. Ještě chvíli jsme marně doufali, že se vrátí a hromadu uklidí .... nestalo se a tak jsme začali doufat, že do toho nehňácneme :o))) 
Závěrečné soutěže začali dříve než bylo v plánu a tak padl návrh pokoukat něco málo z památek Makedonie. Do centra města Prilep by nás nepustili se psy a tak jsme se vydali do Stobi. Vykopávky antického města Stobi se nacházejí mezi Prilepem a Skopje nedaleko obce Gradsko. Ve 4. století n. l. bylo Stobi hlavním městem římské provincie Macedonia Secunda. Archeologové při dosavadním průzkumu odkryli amfiteátr, městské lázně, baziliku, několik paláců a domů. Významné jsou nálezy množství soch a uměleckých předmětů z helénského a římského období. Od pořadatele výstavy jsme se dozvěděli, že tam mohou i psi. Tak jsme vykročili. Hned první pejsky nějaký pán vykázal. Já se odradit nedala ani nahodou. V tu ránu ovšem místní výrostci vyslali na Yushu neměckého ovčáka. Čapla jsem Yushu do náruče a na pomoc mi přispěchala jedna z mých spolucestujících, která psa zahnala. Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal. Vztek jsem začala mít, když jsem se otočila a pacholci si to natáčeli na foťák :o( Yushu jsem si nechala v náručí a na zem mohla až v bezpečné vzdálenosti. Tak měla možnost se taky pockochat vykopávkami a já čas udělat pár fotek. 
    
STOBI
    
Po prohlídce Stobi jsme jeli do Skopje. Skopje je hlavní město Makedonie, které leží na řece Vardar. Kdysi bylo křižovatkou významných obchodních cest. V roce 1963 bylo velmi poničeno zemětřesením, ale naštěstí přežila většina historické části spolu s pevností Kale na vrchu. Kamenný Most přes Vardar je symbolem města a dnes symbolicky rozděluje starou a novou část města. Zde jsme měli zamluvený pěkný hotel. My tentokrát bydlely s šeltičkou a její paničkou. Ale ono to v podstatě bylo jedno, protože jsme si daly něco k jídlu, sprchu, vyvenčit a hajdy do postele ... ještě, že se spalo o hodinku déle :o) Ráno snídani a byl čas odjezdu na druhou výstavu.
Nedělní výstava se konala ve Skopje v pevnosti Kale. Kale je ze 6. století, leží na návrší nedaleko centra města. Byla postavena z kamenů ještě mnohem starších budov, zničených během jednoho ze zemětřesení, a později několikrát opravována. Z pevnosti jsou dnes ruiny s kyklopskou zdí z 11. století (hradby z obzvláště velikých kamenů). Zůstaly tu už jenom hradby a nádherný výhled na celé Skopje. To je obklopeno hřebeny hor, na jednom se v dáli tyčí makedonský symbol obrovského osvětleného kříže. Ten byl nádherně vidět v sobotu večer, když jsme do města přijížděli.
Posuzování v neděli bylo opravdu svižné. Co nás trochu zarazilo byla místní ochranka. U každého kruhu stál černý šerif a hlídal pořádek. Chápu, že se nesmí do kruhu. Naším kruhem bylo podium (nic příjemného, měli jsme strach, aby mezi dřevěná prkna psů nezapadly drápky :o( Já jsem si Yushu postavila na kraj podia, aby nenachytala lupení, které všude okolo bylo a už se na mě chystal. Naštěstí pochopil, že právě půjdeme do kruhu. Při zapisování výsledku ovšem vykázali černí šerifové z fronty našeho vedoucího zájezdu, protože si povídal s jednou z účastnic. To nás opravdu velmi nazlobilo. Nakonec se mu dostalo omluvy od šéfa výstavy a šéfa ochranky. Na někkteré věci prostě nejsme zvyklí. Stejně jako jsme už odvykli kontrolám na hranicích, kdy projdou celým autobusem obojí celníci a razítkují pasy. Óóó, jak mi toto opravdu nechybí :o)))
Po posouzení jsme si prošli pevnost, pořídili pár fotek a čekali na závěrečky. A pak už nalodit všechny krámy a cesta domů. No, jsem ráda, že jsme doma a myslím, že podobný výlet teď zase delší dobu nehrozí :o)))
  
SKOPJE