Memoriál Evy Maternové 2003

Memoriál Evy Maternové pro tibetská plemena, papillon národní plemena neuznaná FCI 18/10/2003

	Tuto výstavu mám velmi ráda. Má svou tradici již od roku 1998, kdy byla pořádána jako "Táborská speciální výstava psů tibetských plemen". Tehdy se poprvé tibetská plemena sešla na společné výstavě v táborském kulturním domě. Hlavní pořadatelkou byla paní Eva Maternová, chovatelka Lhasa Apso, Shih-Tzu a Pekingských palácových psíků, s kterou se její přátelé museli velmi záhy rozloučit.
Další ročník v Praze - Edenu byl na její počest pořádán jako "Memoriál Evy Maternové". Od roku 2000 se tato výstava přesula do Mladé Boleslavi. Hned prvního ročníku v Táboře v roce 1998 jsem se zúčastnila s Danym jako jeho druhé výstavy. Následně jsme se pak stali jejími příznivci a navštěvujeme ji každoročně. V roce 2001 se Dany stal Nejkrásnějším psem výstavy a Vítězem celého Memoriálu (BIS). Odvezli jsme si tehdy nejen krásné poháry, ale i pytle krmení, které jsme pak věnovali psíkům v litvínovském útulku. Když už měli smůlu, tak ať si dají aspoň do nosu :o)

	Letos jsme prďolu Danyho nechali doma (čestná nebyla vypsána a do veteránů ještě nemůže) a vyrazili jsme s Utkou a Nayinkou. Ráno jsme dorazily do Boleslavi a byla tam děsná zima. Byla jsem z toho hotová a litovala, že neležím doma v posteli (téměř jako vždy :o) Nakonec jsem ale roztála, sluníčko nás ohřálo. Bylo moc pěkně.
	Popravdě jsem si od svých Bobin vůbec nic neslibovala a ani jsem nepočítala s žádným výrazným úspěchem. Výstavu mám ráda a jezdím, abych ji podpořila. A letos jsem jela hlavně proto, aby si štěňule zvykala. A tato výstava se mi zdála naprosto ideální, protože na ní nikdy není tolik lidí a psů jako na mezinárodních výstavách.
	Naya byla naprosto v pohodě a Utka taky. Akorát se na první pokus lekla Halířovic tibetského dogouška Ariho. Tak jsem jí vzala do ruky a nechala Arinka pěkně očuchat a hodně taky zachránily tibetské holky - Hina (tibeťačka) a Colinka (španělka). Pak, když byli tibetské dogy v kruhu je Naya velmi usilovně sledovala z klece a jen jsem čekala, kdy štěkne rozhodčímu, která je nejlepší :o)
	Štěňule měla ve své puppy třídě jednu konkurentku Neti Martiny Machačové. Netinka je o měsíc starší a disciplinovanější. Takže naše štěňule se sice rozhodčímu líbila, ale poskakovala jako koza, čuchala z podlaze, tahala vodítko a prostě jinak dělala všechno opačně. Takže nakonec jsme skončily VN2. Pro mě je ale důležité, že byla hodná, nechala se na stole prohlídnout. A ostatní se snad časem naučíme :o)

Utka byla hodná jen chvíli. Když jsme šly o Vítěze memoriálu s Hinayanou Tashi Bodjul, přiškrtila se a v kruhu se dusila. Ale jinak byla taky hodná a pohodová. Utka ovšem dostala pochvalu, že má výbornou stavbu a je nádherně osvalená. Pan rozhodčí nad ní jásal. Aby ne, když od jara do podzimu lítají celé odpoledne na zahradě a Utka si k tomu letos ještě přibrala mateřské a zahradní agility - doma skákala přes ohradu, kde občas Naya byla a na zahradě jí mamina postavila plot, aby neplenila záhony. A jak jinak, Dany s Kubou stáli u plotu a čučeli, Naya plotem prolezla a Utka z místa dokonale ladným skokem přeskakovala, a to mnohokrát za odpoledne. Je to moje holka šikovná, akorát to občas leze na nervy (když jí po desáté vyháníte z jahod nebo kytek. Tak doufám, že i Naya bude velký sportovec po matičce.

Jako sportovkyně se ukázaly obě záhy, když utahaly vcelku 3 tibeťáky na ploše areálu výstaviště a ještě se spolu v klidu dál honily a praly a kdybychom je nezahnaly zpátky do klece, myslím, že ještě hoďku by si tam užívaly. Ale zarazily jsme jim to, protože jsme se rozhodly si dojít na oběd a trochu si užít i výletu. V autě chvilkama, ale doma pak padly obě a trvdě spaly až do neděle. Ale vypadaly obě nadšeně, a to je pro mě to nejdůlěžitější. Psíci jsou tu s námi jen opravdu na krátko a myslím, že bychom jim měli udělat takový život, jaký si zaslouží - pohodový a pro ně zajímavý.
Když tak už pár let jezdím do Boleslavi, jezdím přes Jizerní Vtelno, kde je pro mě úžasná stavba železničního viaduktu. Byť nejsem klasický stavař (ač absolvent stavební fakulty), vždy jsem měla slabost pro zajímavé stavby. A mosty a viadukty mě fascinují. Tato stavba je opravdu velmi krásná a bohužel jsem ho nafotila ze špatné strany (přístí rok se mi to podaří snad lépe).
Pak jsme vyrazily dál na oběd a na prohlídku zámku Stránov. Ten taky po cestě vždy vídávám a vždycky mi přišel jako pohádkový zámek z Disneyho filmů. Dozvěděli jsme se, že to byl dětský domov a teď byl vrácen původnímu majiteli. Více najdete ZDE

Tato stránka byla naposledy aktualizována: 19.10.2003 20:00