Víkendové cestování       05 - 06/11/2005
       

 
O minulé víkendu jsme se vydaly s holkama na Slovensko a mezinárodní výstavu do Nitry. I tentokrát jsme si cestu zpříjemnily návštěvou. Vyrazily jsme v sobotu ráno. do Prostějova s Barče a Marťasovi. Tam už byli Niebauerovi s Jimíkem a Chittou. Dostala jsem výborný oběd (Marťas je skvělý kuchař a Bára vzorná hostitelka :o) a když nastal čas na kávičku, přijely Simona Jemelková a Eva Skokánková s malou Šivou. Obě štěňata sice skoro vidět nebyla, ale slyšet rozhodně. Jsou to obě úžasné, hravé holky a rozhodně se ve světě neztratí. Niebauerovi čekala cesta na Slovensko do Partyzánského omrknout Jimiho první potomky, tak se rozloučili. Utka se nasáčkovala mezi Simonu a Evu na gauč a ani jí nevadilo, že jí občas štěně spadlo na hlavu nebo na ní trochu šláplo, než si odešlo hrát s Any. Olomouckou výpravu jsme vyprovodili asi kolem deváté hodiny. Any vypadala smutně, že jí odjela parťačka. Bylo to moc příjemné se potkat.
My pak ještě tlachali skoro do půlnoci, což při ranním odjezdu v pět hodin bylo hrdinství. O to víc, že ráno byla skoro celou cestu mlha. Ale aspoň jsme díky Adámekům v Nitře nebloudili.
   
Any jsem na klubovku hlášenou neměla, tak jsme měly hodně času. Mezinárodku posuzovala rozhodčí z Finska Eliny Tan-Hietalahti, tak jsem byla dost zvědavá na její posuzování, protože je delegovaná na světovku příští rok v Poznani pro feny.
Posuzování se vleklo, pořadatelé počet psů v jednotlivých kruzích přehnali. Paní rozhodčí ale byla stále usměvavá. Méně úsměvů vyvolávaly výsledky na tabuli. Hemžilo se to VD. A ani tibeťáci nebyli výjimkou. Takovou smršť VD jsem ještě nikdy nezažila. Když jsem viděla, jak odchází jeden po druhém z kruhu s VD nebo bez titulu ani se mi nastoupit nechtělo. Nicméně jsem se vybičovala. Po prohlédnutí a posouzení Any nás rozhodčí poslala stranou, takže bylo jasné, že VD se nekoná a jdeme i o pořadí a titul. Už v ten daný moment jsem byla spokojená. Nakonec jsme si odnesly V2, res. CAC a velkou spokojenost. Mimo jiné mě potěšil i fakt, že v žádné třídě se paní rozhodčí tak dlouho nerozhodovala, nechala nás poměrně dost běhat. Vůbec nic nám nevytkla.
V šampionech se vystavovala naše kámoška Ašinka a získala CACIB, čímž splnila podmínky pro udělení Interšampiona. Máme velkou radost a paničce Evě moc gratulujeme.

A protože radost byla veliká, vyrazili jsme v hojném počtu slavit. Oslava byla mezinárodní: česko-slovensko-polská.Asi po hodině jsme se sbalili a my vyrazily s Barčou do Prostějova. Byla jsem tak unavená, že jsem zůstala u nich do pondělí. Marťas nachystal opět skvělou večeři. Bouchli jsme jedny bublinky a pak už nám Marťas jen odestlal a my padly.
Všem, kteří dopadli podle svých představ blahopřeji a ti, co ne, ať se radují s námi co spokojeni jsme. My se zase budeme radovat příště s nimi.
Od známé z Německa přišla velká gratulace s tím, že věří, že Any svůj šampionát na Slovensku příští rok jistě dokončí a zda vyrážíme na světovku. Do dnes jsem to neplánovala, ale že by?

Byl to moc prima víkend!