Něco o nás
S tibeťáky žijeme od roku 1996, kdy se k nám nastěhoval náš první tibeťák Dany. V roce 2001 rozšířila smečku Utka, která přiletěla jako výstavní a chovatelská posila z USA. Od roku 2003 se věnujeme aktivně chovu. Aktivně proto, že mě vše okolo chovu opravdu zajímá, sleduju chov tibetských teriérů v celém světě a snažím se od zkušených chovatelů získávat co nejvíce znalostí. Co se týče vlastních odchovů, máme štěńata jednou za čas, a protože to bereme jako radost a koníčka, snažíme se o naše štěňata starat vzorně nejen po stránce zdraví a dobré výživy, ale zejména socializace. Baví mě sledovat, jak se každé štěňátko vyvíjí, jak se formuje jeho povaha. Snažím se jim dát vše, co jsem v průběhu let načerpala. Mám radost, pokud naše rodokmeny najsou uplatnění v dalším chovu, ale co je pro mě podstatné, aby naše štěňata našla opravdu dobré domovy plné lásky a pochopení. S většinou majitelů našich odchovů jsem v kontaktu (z některých se stali naši rodinní přátelé) a vždy, když je třeba, jsem ochotna přispět radou či pomocí.
Tolik o mě a teď krátce o tom, jak se postupně náš život plnil radostí s jednotlivými chlupáči:
Jeho rodiče i prarodiče byly výstavně úspěšní, kvalitní psi. Dany byl také úspěšný na výstavách, získal mnoho titulů, ale především to byl prima kamarád a můj neohrožený bodyguard. Stal se také taťkou dvou vrhů tibeťáků. Na jaře roku 2012 v jeho 16,5 letech jsme se s ním museli rozloučit. Po několika mozkových příhodách a problémech se srdíčkem ho jeho organismus začal zrazovat, a tak byl čas mému neohroženému kamarádovi říct sbohem.
Bylo to velmi těžké, ale věřím, že se mu s námi líbilo a že se nám někdy vrátí.
Utinka už bohužel také není s námi, v lednu 2015 se rozhodla, že její cesta s námi je u konce. Zůstalo po ní (stejně jako po Danym) prázdné místo, ale máme to štěstí, že nám zůstaly doma její úžasné pokračovatelky.
Utinka byla a navždy zůstane moje "pincezna" :o))
... a taky čekáme, až se nám vrátí ...
Anda byla obrovská bojovnice, ale přesto jsme se sní museli rozloučit v téměř 18 letech.
Zůstalo po ní prázdné místo, ale co nás těší, že po světě běhají její vnoučata, která doufejme budou dělat svým panečkům radost dlouho jako nám Anynka.
Yusha byla velmi úspěšná na výstavách, i když výstavy nemilovala tolik jako Anynka a postupem času je začala bojkotovat :o) Yusha byla ode mě příšerně rozmazlená ... to uznávám :o) Ale i přesto byla úžasná a poslušná. Měla v sobě něco, co zaujalo a mnoho lidí si jí po setkání s ní zamilovalo a pamatovali si jí.
Yusha byla vždy naprosto vzornou maminou, která se dokáže nejen o své děti postarat, ale hlavně je umí i vychovat.
Odešla klidně doma mezi svými v 16 letech. Moc nám chybí, každý den čekám, kdy se odněkud přižene a bude se hlasitě dožadovat něčeho na zub.
Miluju všechny své psy stejně, ale Yusha byla a zůstane mým osudovým psem, mojí milovanou beruškou.
Janča se tvářila jako trdlo, ale rozhodně nebyla hloupá. Sama sice nic nevymýšlela, jen se přidala k lumpárnám, které vymyslel někdo jiný. Ale někdy překvapila, jak měla pod čepicí :o) Byla vzornou pěčovatelkou Andě, venku jí hlídala, když Anda začala špatně vidět a slyšet. A protože ne vždy se všechno zadaří, jak si člověk představuje, Janča nebyla ani hvězdou výstavních kruhů, ani neměla štěňátka. Byla prostě úžasný rodinný pes a my jí tak milovali, protože byla opravdu krásná a milá a velký mazel. Přesto nám to nedalo a přes nechuť k výstavám v mladém věku jsme jí později do výstavních kruhů vytáhli. A Janča překvapila a velmi rychle se jí podařilo získat několik titulů ... a mě její občasné výstavní účasti motivovaly jí udržet v srsti a krásnou ;-) Opustila nás moc brzy, vzala nám jí zákeřná choroba (lymfom) velmi rychle. Ale netrpěla dlouho, držela se statečně do posledního dne a stejně jako její babička Utka se sama rozhodla odejít. Zůstane v našich srdcích jako krásná, milá, mazlivá a hodná tibeťanda, která milovala lidi a všechny návštěvy (zejména pánské) k nám chodili kvůli ní :-)
Kerry je také velmi úspěšná na výstavách, velmi záhy dokončila šampionáty několika zemí a mezinárodního šampiona krásy a kráčela tak ve šlépějích své maminy Yushy. V roce 2016 a 2019 přivedla na svět vrhy osmi potomků, čímž nás pěkně zaměstnala :o) Pak už dostala rozum a v dalším vrhu v roce 2020 z inseminace mraženým spermatem se nám narodila "jen" tři štěňata, za což jsme neuvěřitelně vděční, protož jedno z nich (Otka) zůstala dělat radost doma. Její potomci jsou také velmi chytří, aktivní tibeťáci.
Kerry má úžasnou milou a nekonfliktní povahu, je to mazel ... prostě skvělý rodinný pes ... jen je občas trochu moc hlídací, čímž kazí Otku :-)
Otka měla výstavní rozjezd poznamenaný covidem a tak jakmile to šlo, hned jsme začali trénovat. Podařilo se jí stejně jako jejím předchůdkyním již získat množství titulů. Otka je moc hezkám a velmi úspěšná .... a taky je to náš muchlovací a hubičkovací pes :-)