Dovolená (11 - 21/07/2008)
Na dovolenou jsme se tentokrát vydaly samy ... jen já, Any a Yusha. Naše výprava směřovala do Bystřice pod Hostýnem, kam jezdím služebně a vždycky jen s vyplazeným jazykem dorazím, vyřídím co je potřeba a hurá domů. A mrzelo mě, že jsem neměla ještě moc příležitostí si tuto oblast prohlédnout.
Ve středu 17.7. jsem sbalila několik tašek ... do Bystřice, do Prahy, na výstavu, ručníky a osušky pro psy, baťůžek s hračkama (ani jednou si jich ty potvory nevšimly :o), kyblík s granulema, oblečení na výstavu, kufr s česacíma potřebama .... ano, zase jsem zaplnila auto, ale ve všem jsem měla úžasný systém, který jsem zapomněla jen z části, takže jsem hledala jen minimálně :o)))

Ve čtvrtek jsme vyrazily dost brzy, abychom bez problémů projely Prahu. Za Prahou jsem musela zastavit u mekáče na kafe, protože už jsem byl psychicky odrovnaná a myslela jsem, že na brněnskou dálnici ani nebudu mít odvahu. Řidiči mi připadali jako splašení, předjížděli zprava a několikrát jsem málem skončila díky nim s rozbitým autem. Ale naštěstí se situace uklidnila a já v pořádku dojela do Kroměříže, kde začínal můj plán na shlédnutí všeho, co bude možné. Na prohlídku zámku jsem vyrazila sama. Bohužel ani do zahrad psi nesmí, takže jsme pokračovaly dál. V Bystřici jsme se ubytovaly a já myslela, že chodím chrupku u telky v hotelu ... neee, telefonát a volala Lenka Kyšáková, jestli nechceme dorazit. Tak tedy ano, večeře v příjemné hospůdce není nikdy na škodu :o))

V pátek jsem vyrazila zakoupit mapy a nabrat prospekty na informační centrum. Pak oběd s Kyšákovými a po obědě jsme vyrazily na hrad Helfštýn. Tam psíci mohly. Myslím, že tam se nám všem opravdu hodně líbilo ... byly tam sice dřevěné mosty, ale ne vysoké a nikam do výšek jsem nemusela šplhat (vyjma samozřejmě k hradu, ten je opět kupodivu postavený na kopci :o)  Hrad jsme si nejprve prolezly samostatně a pak s panem průvodcem, který zkoušel naše obecné znalosti a já uspěla hned dvakrát, potřetí jsem dala prostor i ostatním, abych nevypadala jako šprtka :o) Mincovnu a výstavu předmětů uměleckých kovářů jsme už nenavštívily, to by nás nebavilo ... paní v upomínkových předmětech se smála, že psíky by to nebavilo, podrbala je na hlavě a my vyrazily zpět.

V sobotu ráno jsme vyzvedli Lenku s Asangem a vyjeli směr Rožnov pod Radhoštěm do skanzenu. Psi tam směli jen s košíkem ... myslíte, že my košíky sebou měli??? Vysvětlila jsem pani u vstupu, že nekoušou a paní se asi bála, že kousnout by mohla panička, tak když měli psiska už tu platnou vstupenku pustila nás dovnitř. Další hádanka: kolik psů ve skanzenu mělo košík?? Ano, hádáte dobře, žádný :o)

Prošli jsme skanzen, já vnikla do kostela a jednoho domku, koupila jsem mamině měchačku a zakotvili jsme v restauraci ... nejdříve kávičku a kofolu a postupně jsme se protlachaly až k obědu. K tomu nám hrála cimbálovka, kterou já sice nemusím, ale k takovému místu patří. Nakonec jsme své unavené kosti zvedli, prošli zbytek, koupili perníčky a vyrazili jsme na Radhošť. Lidí tam bylo jako smetí. Anynku jsem nejdříve pustila, ale protože bylo u stánků spousta odpadkových košů, raději jsem jí pak pustila až když jsme je minuli. Došli jsme až k soše Radegasta. Tak následovalo povinné focení. Vyštvaly jsme nenápadně alespoň některé děti a vysadily tam psiska ... fotila jsem nejen já, ale i spousta jiných turistů a obdivovali, jak naši dokonalí modelové sedí a ani se nehnou :o))) Pak si Nanda došla ke nějakým turistům pro rohlík, který si za svou práci zasloužila .... děti mávaly ručičkama a maminka se tvářila nevraživě, tak jsem jí to zarazila :o)))

Chtěli jsme pokračovat dál, ale nebe se začalo kabonit a já měla strach, že dostaneme plaváka. Tak jsme sestoupili na parkoviště, koupili frgále a vyrazili zpět. Po dešti samozřejmě ani stopy :o)

Neděle vypadala po ránu zakaboněně, tak jsem zajásala a cílem mého dalšího putování byla ZOO se zámkem v Lešné, nedaleko Zlína. Prošla jsem asi půlku zoologické zahrady (kam opět bohužel nesmí psi) a začalo pražit slunce. Takže rychle, téměř poklusem (já!!!) k autu, aby se mi tam holky neuvařily. Zbytek ZOO a zámek jindy :o) Kousek odtud nám mapa ukázala další zajímavost, hrad Lukov. Jak se mi do té doby podařilo všechno bez problémů najít, tentokrát jsem obec projela 3x než jsem trefila odbočku. Ale hrádek to byl opravdu příjemný. Již dopředu jsem se psychicky připravila na most, který vede do hradu. Ovšem, když jsme vyfuněly nahoru, už jsem si svou odvahou nebyla jistá. Chtěla jsem požádat rodinku turistů, aby mi převedli holky, ale nakonec bych se o ně bála, tak jsem hrdinně vyrazila kupředu ... a most se se mnou nezřítil, ani jsem nepropadla :o)
V pondělí ráno jsem si vyzvedla na městské policii povolení vjezdu na vrch Hostýn. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vyjela směr kopec, že je do půlky v mlze. Opravdu báječný výlet. Nahoře byla zima, mlha a v závěru začalo mrholit. Když jsem se chtěla projít křížovou cestou, poněkud jsem znejistěla, protože tam byl přeškrtnutý pes. Nebyla jsem si teda moc jistá, jestli tam můžu nebo ne, tak jsem hrdinně vykročila. Ovšem valný požitek jsem z toho neměla, protože bylo opravdu ošklivě. Tak jsme se zase spakovaly a na Hostýn vyrazím někdy sama, abych si mohla prohlédnout i kostel, který vypadá moc pěkně ... jen jsem nakoukla, byla právě bohoslužba.

Úterý bylo posledním dnem našeho pobytu v Bystřici a okolí. Z materiálů, které jsem získala v informačním centru jsem zjistila, že v nedalekém Holešově je synagoga a židovský hřbitov. Auto jsem dala do stínu, nebylo moc vedro, tak to šlo. Synagogu jsem za pomoci místních našla a moc mě překvapila, stejně jako průvodkyně v ní. Byla to milá a ochotná mladá paní, byla no ní vidět, že má o svou práci opravdový zájem. Synagoga je nejen ojedinělá stavba v Čechách, protože je stavěna v polském stylu, ale má i velmi zajímavou historii a kupodivu nebyla ani vypálena ani nijak zničena za druhé světové války. Pak jsem si ještě prohlédla židovský hřbitov a opět se udělalo teplo. Po návratu jsem šla s holkama do lesa. Naprosto spolehlivě našly louže a bláto a když jsem zamyšlená přestala sledovat co vyvádějí, udělaly si z louží  a bláta dostihovou dráhu a jinak poslušné holky se staly zablácenými ďáblíky (to asi proto, že jsem je celou dobu pečlivě okolo kaluží převáděla, abych na hotel nevodila blátivé koule). Lapila jsem je v letu, dostaly co proto a po zbytek odpoledne bylo o zábavu postaráno. Sotva uschly, už jsme opět vyrážely ke Kyšákům. Tentokrát nejprve na procházku po poli na návštěvu dcery a pak na úžasnou přednášku ...... o fotografování žraloků pod vodou a dalších zajímavostí v Jižní Africe. Do postele jsme se dostaly k půlnoci.

 

 

Ve středu ráno jsem nemohla dospat, protože jsem musela dorazit na čas do Moravského krasu, kde jsem měla objednanou prohlídku Punkevní jeskyně. Jo, pěkný zážitek, jsem ráda, že počasí se vydařilo, nebylo moc pěkně a holky mohly dospat v autě ranní budíček o páté :o)))

Při pohledu na mapu jsem si řekla, že je ještě brzy na návrat do Prahy a nedaleko jsou Boskovice. Do zámecké zahrady mě s psiskama opět nepustili, tak jsme si to šly vynahradit na hrad ... ani tam jsme nesměly ... to mě fakt mrzelo, hrad zezdola vypadal úžasně. Já nevím, naše holky jsou sice malé ďáblice co se týče kaluží či mršin, ale že by tlapičkami hrabaly tak dlouho, až poškodí hrad, to se mi fakt nezdá :o)))) Tak aspoň ještě pár fotek ....  Yusha začala stávkovat a řekla zcela jasné NE! Takže při focení musela ležet, jinak ani náhodou.

Z Boskovic do Prahy bylo ještě spousta zajímavostí po cestě, ale to už jsem si zakázala, protože bychom k Čermákům dojely o půlnoci. Ale jsem přeci na dovolené, nikam nechvátáme, tak kašlu na dálnici a najedu na ní až u Humpolce. Navigaci jsem nezapnula, protože jsem jela přeci výletně podle mapy. Výsledek ... v Havl Brodě jsem najela na jinou silnici a pelášila jsem směr Kolín :o) Tak jsem si řekla nevadí, třeba potkáme medvědy a půjdeme si s nima hrát. Medvědy jsme nepotkaly a šťastně jsme dojely do Újezdu.
      
Ve čtvrtek ráno už jsem měla lehkou klepavku jako vždy, když jdu s nějakým svým psem do narkózy. S Yoshou jsme vyrážely na rentgen na dysplazii. Všechno dopadlo dobře, vyzvedly jsme ještě štěňatům rodokmeny a šťastně dojely zpět k Čermákům, kde jsme setrvaly do soboty. Po obědě jsme se jeli společně s Ivetou a Kamíkem podívat k Magdě na štěňata a pak na hotel. V neděli výstava v Mladé Boleslavy, po ní krátká procházka a posezení u Holanů a večer cesta domů. V pondělí a úterý jsem se musela vzpamatovat z takového množství zážitků a vyprat několik praček :o)))
Jo, dovolená se nám tento rok myslím dost povedla, akorát jsem musela svatosvatě slíbit Utce, že příště jede s námi, protože na milost mě vzala až v pondělí navečer, do té doby dělala uraženou dámu :o))))