Dogtrekking krajem Oty Pavla (26-28/9/2008)
V pátek jsme sbalily plné auto věcí a vydaly se směr Louny. Tentokrát na výlet vyrazily všechny naše chlupaté holky. V Lounech jsme přibraly Jitku s Byemkou a vybaveny navigací, mapou, plánkem, popisem cesty a odhodláním tentokrát nezabloudit jsme vyjely směr Machům mlýn, kde byla základna dogtreku. A opravdu, tentokrát jsme jen jednou odbočily špatně, ale hned jsme veděly a točily se :o))) Jitku přepadla viróza a tak už v pátek změnila své rozhodnutí vyrazit na trasu 40 km a přehlásila se na procházku 20 km. My jsme naše plány absolvovat mnou naplánovanou trasu pro lazary (cca 7 km :o))) ... návštěvu hradu Krakovec nezměnily. Tento rok jsme toho opravdu moc nenatrénovaly a i když věřím, že Bobiny by to zvládly, já rozhodně ne. Sotva jsme se vybalily, přihlásila se další část výpravy - Lucka s Honzou a Bhaktim (bratr Byemky), že lehce bloudí. Už byla tma a tak navigace byla trochu komplikovaná. Nakonec šťastně dorazili. A už jsme čekali na naše spolubydlící Evu s Ašinou. I ty nakonec šťasně dojely. Slovenská kamarádka Liana s Bonrim, kteří uzavírali (nebo spíš zahajovali) partu tibeťáků, už byli od rána na trase ... šli totiž long (104 km).
Noc byla trochu krušná, byla už opravdu zima. Ale rána jsme dožili, posnídali jsme a Jitka mezitím už s Byemkou vyrazila na trať. Po startu Evy a Ašinky a Lucky s Honzou a jejich psisky jsme se i my vydaly na naší procházku. Cesta lesem byla sice pěkná, cíl ještě hezčí, ale náladu mi poněkud kazilo bahno, kam se člověk podíval. Suchou nohou se mi podařilo přejít přes všechny nástrahy, o čistotě mé a čubin ale nemohlo být ani slovo :o)) Za hoďku pohodové chůze se před námi objevil hrad Krakovec. V pátek mi kolega v práci ještě podal výklad, na co se mám soustředit a prohlédnout si. Hrad jsem tedy našla, ale některé stavební pozoruhodnosti mi zřejmě unikly :o) No nevadí, i tak je hrad velmi malebným místem, kam se člověk rád vrací. Po prohlídce jsme se sedly před hradem, kochaly se a já vytahovala z holek větve a bodláky, aby mohly po cestě zpět nabrat další. A to už se blížila Jitka s Byemkou ... bohužel jsem je nějak nestihla vyfotit, jak byly rychlé :o))) Napojily se, okoukly nevěstu, která se svým doprovodem akorát dorazila na hrad a už pelášily dál, protože na rozdíl od nás šly na čas. A i my se vydaly na cestu zpět. Cestu mezitím rozjezdili cyklisty, motocyklisti a čtyřkolkáři.
Po návratu na základnu jsme pozdravily Byemku čekající na paničku, která absolvovala očistnou kúru. Dobrý nápad  .... A pak jsme čekaly na zbytek výpravy. Jitka se svou virózou v posteli a my před chatkou na sluníčku.
Eva s Ašinou se vrátily poměrně svěží ... určitě by zvládly delší trasu :o)) Po sprše jsme šly na kafíčko. Holky mezitím svorně hlídaly chatku :o) Večer jsme ještě chvíli poseděli a čekali netrpělivě na Lianu s Bonrim. A dočkali jsme se, i oni v pořádku večer dorazili. Takže jsme mohli všichni v klidu ulehnout.
V neděli ráno po snídani,. kávičce a společném focení celé naší výpravy jsme se rozloučili a my jsme se vydaly ještě na návštěvu za Anynčiným synem Jonášem.
Víkend byl moc příjemný, i když my jsme se jako velcí sportovci nepředvedly, ale jen jsme přijely podpořit tibeťácký sportovní tým. Gratuluji všem, jak to s přehledem zvládli, zejména pak Lianě a Bonrimu ... jste fakt dobří!!! Tak doufám, že se i další tibeťákomani příště vydají s námi ... vždycky se dá najít nějaka trasa pro "lazary" :o)))) Výsledky a více fotek najdete u Jitky a Byemky a Evy a Ashar.