Vloni se nám zalíbil podzimní výlet na jih do Chorvatska, tak jsme to letos zopakovaly :o) Tentokrát jen s Yushou a do Černé Hory, kde jsem nikdy nebyla. Tato země mě opravdu uchvátila. Hory a moře vedle sebe, úžasná podívaná, krásná příroda. I tentokrát jsme se vydali autobusem. Spolucestující byli opět báječní. Okolo nás samé příjemné kolie s ještě příjemnějšími paničkami ... děkuji moc za společnost. Jinak by se to nedalo vydržet. Cesta byla opravdu dlouhá. Po delší době jsem se znova setkala s pani kavalírkovou Lucií, která nám dělala společnost u kruhu spolu s páníčky naháčkovými a paní clumberkovou .... mimochodem pani clumberková ma tchána, který je příbuzný s Karelovými, kteří byli prvními majiteli a chovateli tibeťáků v Čechách ... svět je malý a naše republika zejména. Cestou tam nás policie odklonila kvůli požáru. Časově jsme to pak měli docela na knop. Ještě že v jižních zemích mají na všechno dost času :o)
V sobotu nás na CACIB výstavě v Podgorici posuzoval srbský rozhodčí. Organizase výstavy ... parta hic. Po příjezdu asi hodinu lidi brousili okolo chemických WC (podotýkám i domorodci), až jsem to nevydržela a anglicko-posunkově jsem se dožádala otevření alespoň jednoho WC. Park, v kterém se výstava odehrávala byl dost prašný, takže jsme museli být ve střehu a vždy když se zvedl oblak prachu, vystřelili jsme a rychle jsme vlastními těly zakrývali psy, aby jim prach nenalétal do očí. Na zemi se povalovaly tisíce malých bodláčků, které jsem průběžně z Yushy vymotávala po celou dobu. Yusha už mě měla plné zuby, ale měla je opravdu všude. Jako obvykle jsme byli poslední. Když nás pan rozhodčí doposuzoval a vyřkl excellent 1, CACIB, BOB, uvědomil si, že jsme poslední, což mu zřejmě vylepšilo náladu (předtím se tvářil dost komisně) a s pusou od ucha k uchu mi podal ruku a zahulákal na mě: "You won!!!" a začal se smát ... Yusha totiž byla na výstavě jediným tibeťákem :o))) Společensky jsem se tedy zakřenila taky, i když už jsem byla dost zničená čekáním.
Po závěrečkách, kde jsme vyfasovali pohár (Yusha už stávkovala a ploužila se kruhem) jsme se nalodili do autobusu a vyrazili směrem Bar, kde jsme měli hotel. Bohužel vstřísnost k ubytovávání psů je v Černé Hoře opravdu malá a pokud je psů plný autobus, pak žádná. Hotel v kterém jsme spali by potřeboval rekonstrukci jako sůl. Ještě jsme se s kamarádkou beardedkou a její hlídací paničkou Zuzkou prošly k přístavu a pak už jen sprcha a postel .... huráá!!!
Ráno zpět do busu a cesta do Kotoru uběhla docela rychle. Na stadionu, kde se měla výstava konat ani vidu ani slechu po jakékoli výstavní aktivitě. Ale nebyli jsme jediní, stálo tam i auto francouzských handlerů (mimochodem ... možná jsou úspěšní, psi mají špičkově připravené, ale jejich jednání se psy není příliš milé :o( Po chvíli zpráva, že změna místa, výstava se koná v městském parku kousek centra ... skvělá změna. Park byl hned vedle moře a opravdu pár kroků do centra. Bohužel nemožnost parkování autobusu ... tak rychle vypakovat. Organizace předčila mé očekávání ... katalog platil včerejší, i čísla, jen posudkové listy jsme dostali nové. Netušili jsme ovšem, kolik psů ze včerejška se bude vystavovat i dnes :o)) Já času dost, protože jsme byli tím pádem zase poslední, navíc posuzování nezačalo. WC žádné, nejbližší přes silnici v restauraci. Výborně, plánovala jsem se tam jít převléknout. A v tu chvíli napochodovat do kruhu pan rozhodčí spolu s ředitelem výstavy, který mu dělal vedoucího kruhu a zapisovatele v jedné osobě. Do kruhu začali volat psy podle toho, kdo stál vedle kruhu a zdálo se, že je připravený. Tak jsme honem vzali psy z klecí, rychle přečesat. A to už pan ředitel naběhl k české vystavovatelce lvíčků, která v džínách byla navelena do kruhu. Já jsem se také nestihla jít převlíknout. Pan rozhodčí si nás nechal proběhnout dokola, tam a zpět, prosahal psa, mrknul na chrup a bez jakéhokoli popisu jen udělali křížky a my byly venku. Ufff!!! Takovou rychlost jsem jěště nezažila. Tak honem ještě čiňánky .... panička nabíhala s jedním po druhém a jen nám je třídila, kdo s kterým půjde o BOBa :o) Den předtím jsem dostala se "svou" číňankou CACIB, druhý den jsem byla méně úspěšnější, BOBa jsem nedostala :o)))
Už jen vyřídit diplom, protože Yusha si vybojovala titul Champion of Montenegro!!! Do závěreček jsem se už nepřevlíkala, šla jsem si jen pro pohár. A pak jsme se rozpočítali na první - druhá, kdo půjde do města v první partě a kdo v druhé. Naše parta vyrazila jako druhá. Kamarádky clumber španělka s kavalírkama byly nadšené, plašily holuby .. tedy ony je chtěly lovit, v čemž jim paničky bránily:o)) Ve městě jsme budili dost zájem, turisté si nám fotografovali na každém kroku. Centrum jsme proběhli a pak jsme letěli na trh ... měla jsem za úkol dovézt pršut .... no výborně, trh zavřený. Tak jsem usmlouvala slevu na ubrus pro maminu ,,,, no usmlouvala, já to popravdě vůbec neumím, pán mi ubrus chtěl evidentně nanutit levněji, takže se nakonec sám nějak propracoval k ceně, která mi přisla úměrná  :o) A pak jsem já a mladý páníček od číňanek nedali jinak než že se musí jít na zmrzlinu. My si daly s Yushou jako vždy čokoládovou a citronovou ... byla výborná!!! Kamarádky kavalírky nám pomohly zbaštit kornout  a pádili jsme zpět do parku. Sbalit věci a do autobusu. Cesta zpět byla rychlější jak tam, ale i tak to byla otrava. Yusha byla hodná, chvíli ležela na sedačce, ale většinou se sesunula dolů a spala v pelíšku pod sedačkou.  Kdyby nebyla Černá Hora tak daleko, určitě bychom tam jeli na dovolenou !!!